Nakoupit elektřinu na burze může být výhodné

Počátkem listopadu 2009 otevřela Českomoravská komoditní burza Kladno nový trh se silovou elektřinou pro koncové odběratele, jejichž spotřeba dosahuje minimálně 500 MWh ročně. Dva týdny poté zde byl uzavřen první obchod na dodávku 1,5 GWh elektřiny v hladině nízkého napětí na rok 2010. Zároveň burza deklarovala, že jejím cílem je koncentrovat poptávky po elektřině v rámci sdružených služeb dodávky elektřiny (SSDE) na roky 2010 až 2013 v řádu terawatthodin. Na význam tohoto trhu a jeho základní parametry jsme se zeptali předsedy burzovní komory Českomoravské komoditní burzy Kladno (ČMKBK) Pavla Štorkána.

Komu je nový trh s elektřinou v rámci SSDE určen a proč by mělo být výhodné na něm nakupovat?
Trh je určen zejména podnikové sféře, ale i segmentu veřejné správy a samosprávám krajů, měst a obcí. Smyslem je nakoupit dodávky elektřiny za výhodnějších podmínek, než jaké existují na neveřejném trhu. Tedy nakoupit rychleji, bezpečněji, v soutěžním prostředí, transparentně, bez možnosti zpochybnění, že dosažena cena je férová pro prodávajícího i kupujícího. A samozřejmě velkou výhodou je možnost centralizovat nákup pro více spotřebitelů.

Vyjmenoval jste řadu výhod. Jakým způsobem ale třeba zajistíte větší rychlost či bezpečnost oproti stávajícícím způsobům výběru?
Ano, rychlost a bezpečnost jsou klíčové parametry, které často rozhodují, že odběratel se přikloní k nákupu na burze. Zrychlení je tu dáno tím, že elektřina se obchoduje na elektronickém parketu ČMKBK aukčním způsobem. Celý proces od registrace po uzavření obchodu lze v případě potřeby zvládnout do dvou týdnů. Z toho jeden týden připadá na to, aby se s poptávkou seznámili dodavatelé a vykalkulovali si soutěžní cenu. Pak proběhne aukce v garantovaném prostředí a mezi dodavateli je „sveden boj“ o cenu. Ke zrychlení, kupříkladu proti výběrovým řízením, dochází i proto, že obchody na burze nelze zpochybnit. Uzavřený obchod jednoduše platí…

S čím se vlastně přesně na Energetické burze ČMKBK obchoduje?
Na tomto trhu se obchoduje s elektřinou v rámci sdružených služeb dodávky elektrické energie, tedy s elektřinou pro střední a velké koncové odběratele. V rámci této komodity existují dva obchodní produkty: dodávka elektřiny v hladině vysokého a v hladině nízkého napětí. Lze koupit třeba jen jednotlivý měsíc nebo kvartál, ale také na rok nebo dva předem. Podmínkou ale zůstává, že celkový objem dodávky dosáhne minimálně 500 megawatthodin ročně.

Lze takto nakoupenou elektřinu na vaší burze opět prodat?
Nelze. Vzhledem ke garantované bezpečnosti zde mohou elektřinu prodávat jen licencovaní obchodníci. Také cena elektřiny je vždy úzce svázána s konkrétní poptávkou, počtem odběrných míst, strukturou pásem a tarifů nízkého napětí, odběrovým diagramem. Je prostě „šitá na míru“ poptávce koncového odběratele.

Lišíte se v tomto od jiných energetických burz?
U těchto produktů bezpochyby. Jedná se výhradně o fyzickou dodávku elektřiny do odběrných míst zákazníka a nelze ji tedy ani převést na deriváty, kde by elektřina sloužila jen jako podkladové aktivum. Nejedná se tedy o spekulativní trh s nutností skládat marginy apod., který známe např. z lipské nebo pražské energetické burzy.

Naznačil jste, že lze centralizovat poptávku po elektřině od více firem či třeba státních organizací. Má tato centralizace nějaké limity?
U státní správy a samospráv má centralizace oporu přímo v zákoně, je to institut centrálního zadavatele v rámci zákona o veřejných zakázkách. Soustředění poptávky tu prakticky nemá omezení. Státní správa je u nás zatím stále garantovaný platící klient a není proto třeba nějakými speciálními limity chránit dodavatele. Ve firemním sektoru samozřejmě meze nastaveny jsou. Například je žádoucí centralizovat firmy s podobnou bonitou, které by představovaly podobnou míru rizika pro dodavatele.

A v čem by mělo být obchodování na burze výhodné právě pro dodavatele elektřiny?
Žijeme v době, kdy se stále více prosazuje výběr dodavatelů soutěžním způsobem. V této chvíli je pak pro dodavatele přijatelnější pohybovat se na jednom centrálním tržním místě, kde existuje rovný přístup k informacím. Při jednání s manažery dodavatelských firem jsem si opakovaně uvědomil, že i pro ně burza představuje obrovskou úsporu administrativních nákladů a času. Není totiž v silách obchodních útvarů monitorovat veškeré vyhlašované tendry a reagovat na ně vždy bezchybně, tedy s dodržením všech formálních podmínek. Na druhou stranu musím uvést, že na burzu nemůže úplně každý dodavatel. V zájmu ochrany burzovního trhu, a v tomto případě zejména odběratelů, stanovuje burza svoje standardy.

Burza poskytuje garantované prostředí, standardy, obchodní systém, to ale něco stojí. Otázka směřuje k poplatkům. Co za toto vše účastník obchodování zaplatí?
Pravda, úplně zadarmo to burza nedělá. Poplatky jsou závislé na finančním objemu nakupované elektřiny a jsou to řádově promile z uzavřeného obchodu.

Co má dělat firma, která si chce soutěžně vybrat dodavatele?
Nejlépe, když se obrátí přímo na burzu, kontakty jsou na webu, nebo prostřednictvím sekretariátu energetické sekce HK ČR. Pracovníci burzy a vyškolení makléři rádi zodpoví jakoukoliv otázku a členům HK ČR rádi pomohou radou, jak na to.

Má odběratel na burze šanci dosáhnout nižší ceny než v dosavadním smluvním vztahu?
Záměrně se vyhýbám termínu nižší cena či cena výhodnější pro odběratele, protože burzovní trh funguje ve prospěch kupujících i prodávajících. A slova „výhodnější“, „lepší“ evokují, že trh funguje více ve prospěch jedněch než druhých. Obecně lze říci, že cena v tržním prostředí se řídí převisem nabídky nad poptávkou, či poptávky nad nabídkou. Nyní je elektřiny dostatek, takže cena v tuto chvíli klesá. Výhodou burzy jakožto centrálního tržního místa pak je, že tuto poptávku a nabídku koncentruje a vytváří tak silně konkurenční prostředí. Zatímco u veřejné zakázky lze počítat s několikerým vylepšením ceny, na burze jsou běžné desítky až stovky příhozů, respektive podhozů, během jediné aukce s efektem na konečnou cenu. V zásadě je možno také říct, že vzhledem k zabudovaným tržním algoritmům je cena na burze vždy tou nejvýhodnější.

Rozhovor vedla Vlasta Holéciová

Převzato z časopisu Komora 2/2010